O festivalu

Festival bicích nástrojů - to je název mezinárodního bienále hráčů na bicí nástroje, které organizuje Hudební fakulta JAMU v Brně. Nastupující generace perkusionistů z českých i zahraničních konzervatoří a akademií dostává na festivalu příležitost ukázat svůj talent. Festival bicích nástrojů vznikl v roce 2010 jako absolventský projekt Kamily Pětrašové. 

Festival, který je díky své dramaturgii ojedinělou akcí v České republice, si klade za cíl představit bicí nástroje jako svébytný prvek současné hudby. Tato nejstarší a nejrozsáhlejší nástrojová skupina prostupuje napříč nejrůznějšími hudebními žánry. Proto i na festivalu jsou zastoupeny nástroje jako tympány, bicí souprava, marimba, djembé, zvony, steel drums, vibrafon, templbloky, gongy, timbales, bonga, činely, xylofon, darbuky… To vše, a mnohem víc dokáže rozeznít mladá generace interpretů při svých festivalových koncertech.

Ozdobou festivalu od jeho založení v roce 2010 jsou workshopy a koncerty předních zahraničních pedagogů a sólistů. Letošní šestý ročník k nám přivede hosty z Francie a Polska.

Doprovodnými akcemi budou již tradičně prodejní výstavy výrobců bicích nástrojů, a také výstava obrazů.

Jednotlivé koncerty, workshopy i výstavy jsou přístupné jak pro studenty a odborníky, tak pro širokou veřejnost. Vše se odehraje již tradičně v Divadle na Orlí / Hudebně-dramatické laboratoři JAMU, a to od 3. do 5. prosince 2021.

Program

Nick Woud

Nick Woud (*1955) studoval hru na tympány a bicí nástroje na Amsterdamské konzervatoři, kde byli jeho učiteli Jan Labordus a Jan Pustjens z Royal Concertgebouw Orchestra. Již od 18 let hrál v Concertgebouw Orchestra a v dalších významných nizozemských orchestrech. Jako perkusionista nastoupil ve věku 22 let do Nizozemského rozhlasového orchestru, kde se stal v roce 1984 prvním tympánistou. V květnu roku 2002 byl Nick Woud jednomyslně přijat do Royal Concertgebouw Orchestra, kde se stal prvním tympánistou. V současnosti zastává tento post společně se svým bývalým studentem Tomohiro Andou.

Jako odchovanec amsterdamské tympánové školy používá Nick nástroje s telecími blánami a německou pozici rozestavění tympánů. Je také jedním z průkopníků hry na barokní tympány, kterou započal v roce 1975 na raných bachovských nahrávkách Gustava Leonhardta.

Jako učitel působil na konzervatořích v Hilversu a Utrechtu. Posledních 30 let působí jako vedoucí pedagog hry na tympány na bicím oddělení Amsterdamské konzervatoře. Doposud vydal 3 školy hry na tympány, a jakožto skladatel také několik děl pro různé sestavy žesťových nástrojů, či pro tympány a další bicí nástroje. Jeho tympánový koncert „Concerto Lirico“ získal nedávno zvláštní cenu na kompoziční soutěži ve Vídni.

Nickův zájem o technickou stránku tympánů vychází z jeho dlouholeté úzké spolupráce s firmou Adams, kde od roku 1977 působí při vývoji tympánů jako poradce a umělecký konzultant. Od počátku této spolupráce bylo mnoho nástrojů testováno nejvhodnějším způsobem – s velkým symfonickým orchestrem a profesionálním hráčem v mnoha velkých nizozemských koncertních sálech, ale také na nahrávkách a v rozhlasu. Velkým projektem byl vývoj modelu Adams Schnellar.

Řadu let koučuje Nick Woud bicí sekce mládežnických orchestrů jako jsou Dutch National Youth Orchestra, NJO Summer Academy a EUYO. Pravidelně vede mistrovské kurzy.

Aurélien Gignoux 

Díky vytříbenosti a čistotě své hry nabízí francouzský perkusionista Aurélien Gignoux (*1997) zcela nový prostor zvukového materiálu. Hledá vždy ty nejrozličnější barvy a textury a láká nás, abychom různé atmosféry objevovali s ním. 

Díky jeho rodičům, kteří byli oba hudebníky v Orchestre national du Capitole de Toulouse, se seznámil s bicími nástroji již v útlém věku. Okouzlení aurou těchto nástrojů jej brzy přivedlo ke studiu hudby na konzervatoři v Toulouse. Věnoval se současně bicí soupravě, klavíru, klasickým bicím i jazzovému vibrafonu. Setkání s Ericem Sammutem ovlivnilo Aurélienovu hru směrem k výraznému rozvoji barev a zvuku. Od té doby se stále pohybuje mezi klasickým repertoárem a improvizací. 

V roce 2016 byl přijat na Conservatoire national supérieur de musique v Paříži do třídy Gillesa Durota. V průběhu studia využil možnosti výměnného programu Erasmus na Musikhochschule v Mnichově, kde si pod vedením profesora Raymonda Curfse zdokonalil hru na tympány stejně jako orchestrální hraní. 

Jeho touha objevovat nové kultury ho přivedla k účasti v mezinárodních studentských projektech jako Gustav Mahler Jungendorchester nebo Pacific Music Festival, kde hrál pod taktovku Vladimira Jurowského a Valerije Gergijeva. Velmi si cení silné interakce s dirigenty, zvláště když hraje na tympány. 

Aurélien Gignoux hrál s prestižními francouzskými orchestry jako jsou Orchestre de Paris, Orchestre philharmonique de Radio France, Orchestre national du Capitole de Toulouse. I přesto si nadále rozšiřuje svoji orchestrální praxi, angažuje se např. v souborech staré hudby (Les siècles, Le Cercle de l'Harmonie), ale hraje také s velkými tělesy bez dirigenta (Les Dissonances). 

Zájem o soudobou hudbu ho přiměl rozvíjet se také jako sólista a komorní hráč. V roce 2019 se přidal ke K/D/M triu, se kterým premiérovali skladby autorů jako Jean-Pierre Drouet, Martin Matalon a Philippe Hurel. Jeho velkou motivací je předávat svým pojetím skladatelovu duši a myšlenky. Proto rád s autory skladeb spolupracuje do nejvyšší možné míry. 

V roce 2019 získal druhou cenu a cenu za nejlepší interpretaci objednané skladby na ARD International Percussion Competition v Mnichově. To mu poskytlo možnost vystupovat sólisticky s tělesy jakou jsou Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Osnabrücker Symphonieorchester a Münchner Rundfunkorchester. V následujících měsících vystoupí jako sólista ve Francii, ale také v Rusku s různými orchestry a zúčastní se mnoha projektů, které kombinují kreaci a sólový repertoár.

Katarzyna Myćka 

Kritici dali mezinárodně uznávané marimbové virtuozce a komorní interpretce Myćce přezdívku „ta, která tančí s paličkami“: „obrovská plynulost“, „dokonalá paličková technika“ a „úžasná rytmická preciznost“. To jsou charakteristiky hudebnice, která je schopna vytvářet na své koncertní marimbě s šedesáti úzkými dřevěnými destičkami a rezonančními trubkami až šest tónů současně. 

Odborné kruhy se vyjadřují o „mimořádném bohatství tónové kvality“ a „fascinující široké paletě hudebních efektů“, jež marimba, kterou jen málo slyšíme jako sólový nástroj, produkuje pod vířícími paličkami hudebnice ze Stuttgartu s polskými kořeny. Publikum je také okouzleno uměleckou elegancí a taneční energií její hry. 

Po absolvování lekcí hry na klavír a bicích objevila umělkyně, narozená v roce 1972, marimbu jako „ideální médium pro svůj hudební projev“ při studiu na hudebních akademiích v Gdaňsku, Stuttgartu a Salcburku. Poté následovalo mnoho cen a ocenění na mezinárodních hudebních soutěžích: v roce 1995 první cena a cena publika na International Percussion Competition Luxembourg za marimbovou sólovou hru, o rok později první místo na First World Marimba Competition Stuttgart. Poté následovala stipendia a pozvání na mistrovské kurzy ve Spojených státech, Asii a v různých evropských zemích, díky nimž si mladá hudebnice brzy vytvořila na hudební scéně síť kontaktů. 

Sólová vystoupení na nejdůležitějších marimbových festivalech (Ósaka 1998, Linec 2004, Minneapolis 2010) a také hraní sólových partů se známými orchestry v mnoha částech světa (Stuttgarter Philharmoniker, symfonické orchestry Bochum a Göttingen, Polska filharmonia kameralna Sopot, Wiener Kammerorchester, Pražská komorní filharmonie, Heilbronner Kammerorchester (WKO), Beijing Symphony Orchestra, Camerata Israeli, orchestry v Mariboru, Neubrandenburgu a Vogtlandu, Folkwang Chamber Orchestra, RSO Luxembourg a další polské symfonické orchestry) dnes činí z Katarzyny Myćky jednu z hlavních průkopnic jejího stále ještě mladého nástroje. 

Velká koncertní marimba existuje ve své současné podobě až od poloviny 80. let. Katarzyna Myćka, která byla v roce 1999 vyznamenána Polskou společností perkusionistů jako „Ambasadorka polského perkusionistického umění“, důrazně dbá na popularizaci marimby a nadšeně ji podporuje. 

To pro ni představuje závazek vzdělávat mladé hráče a pracovat v porotách na mezinárodních soutěžích, ale zejména na International Katarzyna Myćka Marimba Academy (IKMMA), kterou v roce 2003 sama založila. V akademickém roce 2018/19 se Myćka stala profesorkou na Hudební akademii Stanislawa Moniuszka v Gdaňsku. 

Různorodý sólový program umělkyně zahrnuje nejen přepisy děl Johanna Sebastiana Bacha nebo Sergeje Prokofjeva, ale také originální skladby mladších skladatelů, jako jsou Emmanuel Séjourné nebo Anna Ignatowicz. Umělkyně nahrála průřez svého repertoáru na sedm CD.  

Katarzyna Myćka věnuje „spoustu času a nadšení“ spolupráci se skladateli, kteří „prozkoumávají a rozumí zvláštnímu a úžasnému zvuku marimby“. Hlavním principem, jak říká umělkyně, které bylo věnováno mnoho koncertů a komorních děl, je „hudební důvěra“.

Pořadatel

Ve spolupráci s

   

Partneři